Nácek, nebo sluníčko?

Zase jednou máme jasno. Kdo se něčeho bojí, dostane hloupou nálepku nácka, komu není lhostejné utrpení druhých, vyhrává stejně hloupou nálepku sluníčka. Obě onálepkované skupiny se pak mohou pochlubit extrémy. Je něco mezi tím? 

Kvóty nechceme, přesto se shodneme?

Pakliže z obou stran zaznívá shoda, že pokud existují lidé, kteří prchají před válečnými hrůzami, je lidské a v souladu s čím dál častěji diskutovanými a obhajovanými evropskými (když se to hodí, tak i křesťanskými) hodnotami přirozené těmto lidem pomoci, mohli bychom se srovnat i s prokletými kvótami. Povinné očkování lidskosti a solidarity je nadále nesmysl, ale dokud nedojde ke spolupráci mezi evropskými zeměmi, nebude možné z obrovského množství běženců vytáhnout ty, kteří se momentálně bez pomoci neobejdou, stejně jako nebude možné zajistit snesitelné podmínky těm, kteří mají být vráceni. Imigrační krize jde totiž ruku v ruce s humanitární krizí a ta se dotýká také lidí, kteří se „provinili“ tím, že naletěli na pohádku o pečených holubech.

„Vono to má ajfóny“

Extrémy u „sluníček“ možná někdy vyvolají pousmání, extrém mezi „nácky“ (stále jsme u nálepek) svádí k víře, že řešení přináší poslanec, který vyvenčí psa (případně prase), docent oběhnuvší evropská pobřeží se sdělením, že někoho někde nechceme a na základě těchto činů nových vůdců naskáčou běženci s omluvou do moře a přeplavou zpět, odkud přišli. Podpora zjevně unaveného (dle módního trendu přechozenou chřipkou unaveného) zpěváka se hodí ke sběru voličské přízně a tak mu zatleskáme, bez ohledu na to, že plácá nesmysly. Prostě je náš, je s námi proti tomu, tak si potlesk zaslouží i za opilecké „vono to má ajfóny“. Jenže tady možná právě začíná průšvih….

 Cui bono?

Smutnou roli v tom všem hrají média a politici. Přestože migrační krize se všemi jejími důsledky je velkým průšvihem sama o sobě, mnozí vycítili možnost přihřát svojí polívčičku přiživováním strachu, třeba i za pomoci sdílení a šíření hoaxů. Sebehloupější titulek totiž přináší zvýšenou čtenost, sebehloupější projev politika přináší zvýšenou přízeň potenciálních voličů, stačí jen správné téma a správný adresát. Sem patří i připomínka pana prezidenta, že nikdo nikoho nezval. Na této prezidentově pravdě (pravdou tak docela není, vzhledem k ženevské konvenci o uprchlících-1951) si nejspíš nikdo nic nevezme a k ničemu nepřispěje, ale za potlesk a lásku voliče to stojí.      

Kdy bude konec?

Ještě si počkáme, přepínač do polohy „vyřešeno, co tam máte dál“ neexistuje. Řešení za cenu ztráty veškerých svobod a pošlapání hodnot, které svorně obhajujeme, je prapodivný paradox.

Opatrujte se ?