Domeček – poetický název ve stínu hákového kříže a rudé hvězdy

Říkají mu Suchá lípa, nebo Černý penicilin  – kpt. František Pergl labužnicky popotáhne z cigarety a opatrně odtrhne šálek rozlité kávy, který se přilepil ke stolu. Když usrkne poslední lok, natáhne se pro další spis na okraji stolu. Před chvílí zase ze zdola hulákal Bohata: „Tak ti ho tam posílám, zase si nemůže na nic vzpomenout.“ Na spise stojí jméno Antonín Husník.

Hradčanský domeček, bývalá věznice z dob Rakouska-Uherska, která později sloužila vyšetřovatelům gestapa, aby ji po nich převzala komunistická StB a to i s „vyšetřovacími metodami“. Věznice byla ve skutečnosti mučírnou, jednou z nejkrutějších, kterou komunisté provozovali.

Za války jsem měl na Waldheimu vězeňské číslo 736. Po osmi letech komunistického kriminálu jsem dostal vyplaceno 736 korun úspor.“(Brigádní generál Antonín Husník)

„Domeček“ vedl kpt. František Pergl a pod jeho vedením zde byli vyslýcháni, ale hlavně mučeni a týráni, krom jiných také českoslovenští armádní důstojníci a hrdinové protinacistického odboje. Mnozí tak měli možnost porovnat metody gestapa a StB vlastní, nechtěnou zkušeností. Domeček se přes poetický název stal symbolem brutálního teroru ze strany státní moci prostřednictvím nacistického gestapa a komunistické státní bezpečnosti.

„Pak mě převezli do Domečku na Hradčanech, tam byl správce Pergl, původně rotmistr, teď už kapitán. Byl to známý surovec a lze říci vrah, protože měl na svědomí mnoho životů. Udělal mi přednášku, výhružnou samozřejmě. Na stěně kanceláře měl vytištěný citát: ‚Se zrádci není a nebude slitování – Alexandr Beck: Za námi Moskva‘. Protože byla neděle, odešel. Já zůstal a slyšel jsem hudbu loretánských zvonků.“ (Generálmajor Miroslav Kácha)

Samotka bez vycházek, týrání hladem, neposkytování lékařské péče, kruté bití, ponižování, nedostatek spánku – to vše mělo směřovat k tomu, aby byl vězeň psychicky a fyzicky zlomen. Kpt. Pergl rozhodoval o tom, zda bude vyslýchaný spát relativně zdravý, nebo zbitý do bezvědomí, rozhodoval o tom, zda bude noc, či den.

„Nacisté nás nedostali a naši lidé nás vězní. S důstojníky wehrmachtu anebo i gestapáky jsme se pak potkávali v kriminále – nic horšího a pokořujícího jsem pak už nezažil.“ (Generálmajor Jaroslav Klemeš)

Kpt. František Pergl byl typickým představitelem brutálního slouhy komunistické zvůle. V roce 1951 byl v souvislosti s procesem proti Rudolfu Slánskému zatčen a spolu s dalšími sadistickými vyšetřovateli (ve víceméně taktéž vykonstruovaném procesu) i odsouzen. Velké části z nich udělil prezident Antonín Zápotocký milost

Přes bolesti zbitého těla krátce usíná, do spánku se vkrádá sen: zase je na ledě a střílí druhý gól Čechoslováků do kanadské branky. Naše první vítězství nad Kanadou, na nádraží je vítá a oslavuje plno lidí, dokonce ministři vlády s předsedou Zápotockým. Vzpomínku podbarvuje poetická melodie zvonků mariánské písně z blízké loretánské zvonkohry. Ještě chvíli spát, proletí Gustavu Bubníkovi hlavou, ještě chvíli na led, daleko odsud alespoň vzpomínkou, ještě tu krátkou chvilku, než zase přijdou, ještě pár tónů zvonků z lorety…